Dříve jsem dělala box. Připadlo mi to ale hodně fádní. Stejné údery, stejné kroky, pořád dokola. Hlavně mi také vadilo, že “ukončení” v boxu zpravidla nebývá. Box se většinou rozhoduje na body. A to je problém. Někdy tam hraje roli, jak kdo má nakloněné rozhodčí, čí tatínek je tam funkcionář atd.
No a u nás v gymu v Krnově jsem viděla u trenéra Káji Langra, jak kluci trénují MMA. Tak jsem se k nim párkrát přidala a chytlo mě to. MMA je skvělé v tom, že je hodně komplexní. Je to soubor několika bojových umění. I proto jsem moc ráda za základ v boxu, který mám. Na něj mě připravuje v Krnově skvělý trenér Standa Ivanov.
U MMA je výhoda, že také nikdy nevíte, jak to skončí. Jestli na zemi, ve stoje nebo na body a skvělé je, že to často končí jednoznačně. Buď na KO nebo submise. Takže člověk není odkázán na to, co na to řeknou rozhodčí.
Foto: Radek Zajíc
Určitě to byly už v boxu vyhraná mistrovství republiky. Potom bronz v boxu na Mistrovství Evropy a nedávno zlato na Mistrovství Evropy v MMA.
Když tak o tom přemýšlím, tak ale hodně cenná jsou pro mě vítězství, která sice nebyla nijak slavná, nikdo si o nich nepovídá a nikde se o nich většinou ani nedočtete. Byla to ta první vítězství, ať už v boxu nebo v MMA. A také si pamatuji mou první porážku v boxu. Chtěla jsem si potom dát ještě s tou holkou odvetu, ale bohužel toho nechala. To mě mrzí do dneška.
Důležitější teď ale pro mě byl asi první profesionální zápas, který jsem měla na Slovensku v Prievidzi.
Žen je obecně v tomto sportu málo. Proto mě mrzí, že když si chci pořádně zaspárovat a zatrénovat se sobě rovnými, tedy s holkami a ženami v podobné váze, tak musím jezdit do zahraničí. To kluci to mají v tomto ohledu jednodušší, těch je hodně a většinou i ve váhových kategoriích nemají problém k sobě najít protějšek. Výzvou je pro mne vydržet to tempo. Každý druhý měsíc létám do Irska, abych tam trénovala.
Můj tréninkový režim a příprava se příliš neliší v době před zápasy a mimo ně. Je to tím, že se skoro pořád připravuji na nějaký zápas. Bohužel, někdy se potom neuskuteční. Například teď se už několik měsíců v kuse odkládá mistrovství světa v MMA.
Většinou trénuju každý den. Přičemž v sobotu si zatrénuji jen tak lehce. V pracovní dny mívám denně dva až tři tréninky.
Ráno si někdy zaběhám nebo jdu do posilovny. Někdy jezdím do Fighting klubu Ostrava na MMA trénink. A odpoledne mám od 16:00 do 17:00 trénink boxu. Pak se rychle přesunu do TJ Lokomotiva Krnov, kde trénuju wrestling, asi do 19:00h.
Nejtěžší to bylo, když jsem nemohla trénovat po zranění, potom, co mě přejelo auto. Ty první tréninky, to hledání možností, jak trénovat jak se pohybovat. Musela jsem se defacto všechno učit znovu, včetně chození. Dodnes mám v noze několik šroubů a hřeb. Všechno by se to mělo vyndávat příští měsíc, tak už se těším.
Foto: Radek Zajíc
Být vzorem je hodně zavazující. A asi to není ani tak o tom jestli chci nebo ne. Lidé si vzory vybírají a potom se je snaží nějak napodobovat, nebo se jimi inspirovat. Určitě se ale snažím žít tak, ať se nemusím stydět za to, co dělám.
Když tak o tom ale přemýšlím, tak nevím, jestli jsem zrovna tím ideálním vzorem. Například dojíždět několikrát týdně 2,5 hodiny tam a 2,5 hodiny zpátky na trénink je docela náročné a únavné. Mě MMA hrozně bavilo a baví, takže jsem ochotna tohle obětovat. Nikdo jiný v gymů, do kterých jsem jezdila, ale takto z daleka nedojížděl. Jsou však děvčata, co mají dobrý gym, kde mohou trénovat, blízko, takže by to pro ně problém být nemusel.
Jinak já mám také své vzory. A nejsou to jen vzory nejlepších sportovců. A ne všechny ty vzory jsou “ideální” ve všech ohledech. Vybírám si u těch lidí určité věci, které se mi líbí a které mne inspirují. Například u Connora MC Gregora mě fascinuje, jak se z ničeho vypracoval a stal se hvězdou MMA. Na druhou stranu si ale nedokážu představit, že bych byla tak sprostá a uměla tak nadávat soupeřům, jak to dělal on, takže skutečně rozlišuji. Také se mi líbí Paige VanZant, a také ne všechno
Chci co nejlépe trénovat, abych se propracovala do vyšších soutěží, jako je například Bellator a hlavně potom UFC. Tam bych chtěla získat pás šampióna. K tomu je ale ještě dlouhá cesta. Teď mě v nejbližší budoucnosti čeká ta operace, což mě částečně vyřadí z tréninků, počítám tak na měsíc až dva.
Z toho co vnímám od lidí mimo MMA, tak mají dojem, že MMA je sportem tupých bitkařů, nebo bitkařek. Tak to ale není. V MMA málokdy stačí jen pouhá síla nebo mrštnost. Musíte hodně přemýšlet a odhadovat, co udělá soupeř a jak bude reagovat soupeř. Nesmíte ani na vteřinu ztratit pozornost. Protože za to zaplatíte. Boj v kleci je strašně náročný na fyzičku. Musíte několik minut v kuse udržet tělo i mysl v maximálním napětí.
Ať se vůbec nebojí. Pokud budou u zkušeného trenéra, tak ten je nepustí nepřipravené do zápasu. A trénink MMA je super na postavu a fyzičku. Takže i kdyby nakonec nezápasily v kleci, tak budou mít zdravý pohyb. Byla bych ráda, kdybych na tréninzích potkávala více děvčat.
Děkuji za rozhovor.
Veškeré fotografie pořídil Radek Zajíc
Autor rozhovoru Jan Vavřička
